Proč?
Proč furt jen čekáme?
Proč si stále myslíme, že čekáním se něco změní?
Pravdou je, že samotným čekáním se nic nezmění.
Kolikrát jsme na něco nebo na někoho čekali a stejně se nedočkali?
Kolikrát jsme takhle promrhali čas?
Pravděpodobně víckrát než bychom měli.
Je to jakoby vám hořel dům.
Copak si sednete do kouta a budete čekat, že ty plameny samy zhasnou?
Nebo budete hledat nejbližší únikovou cestu ven?
Většina by hledala únik.
Protože bychom se snažili zachránit.
Zachránit svůj život.
Sebe.
Je to přirozený pud sebezáchovy.
Zachránit sebe.
Tak proč furt na něco čekáme?
Chceš odejít z práce, protože tě nebaví?
Odejdi.
Chceš pryč z nepohodlného vztahu?
Jdi.
Chceš začít dělat něco, po čem už dlouho toužíš?
Začni.
Chceš mu říct, že ho miluješ?
Nebo že tě to mrzí?
Řekni.
Když chceš něco udělat, prostě to udělej.
Protože prostě chceš.
Proto.
Přestaň se bát.
Přestaň čekat.
Protože čas nám ubíhá.
A je dost možné, že se jednou ráno probudíš a zjistíš, že je příliš pozdě.
Zjistíš, že sis na ten nepohodlný vztah vlastně zvykla.
Zjistíš, že už nemůžeš dělat to, po čem si tak dlouho toužila, protože už nemáš dostatek síly a energie.
Protože už jsi příliš stará.
Protože tvůj zdravotní stav už ti to nedovolí.
Protože už nemůžeš.
Zjistíš, že ten člověk, kterému si chtěl říct “Miluji tě”, je už dávno s někým jiným.
S někým, kdo nečekal.
S někým, kdo se odvážil.
Zjistíš, že ten, komu si chtěla říct “Mrzí mě to”, je už dávno pryč.
Přestaň čekat.
Udělej to teď.
Protože chceš.
Protože můžeš.
Dokud můžeš.
Příště už může být pozdě.
Čas běží.
Rychleji než bychom chtěli.
Čas ubíhá.
A spolu s ním i naše životy.
Ťik ťak!
