Jednou to všechno budu vyprávět.
Celý můj život.
Všechny ty chyby.
Všechny ty pády.
Všechny ty momenty štěstí.
Všechny ty krásné chvíle.
Jednou budu vyprávět.
Povím ti, jak jsem žila.
Povím ti všechno.
Povím ti, jaká jsem byla šílená holka a jaké bylo mé mladí.
Povím ti, kolik kluků jsem milovala a kolik mi jich zlomilo srdce.
Povím ti, kolik kluků mě nemilovalo nazpět.
Povím ti o mých kamarádech.
O těch, kteří zůstali.
I o těch kteří odešli.
Povyprávím ti.
O těch podzimních ránech, kdy jsem ležela zachumlaná pod dekou, sledovala seriál Přátelé a vychutnávala jsem si čas sama se sebou.
O těch ránech, kdy jsem se vzbudila s kocovinou a rozmazanými vzpomínkami na minulou noc.
O těch ránech, kdy jsem se probouzela vedle NĚHO.
O těch ránech, kdy jsme s nejlepší kamarádkou chodily na snídaně do naší oblíbené kavárny.
Povyprávím ti.
O každém jednom dni, kdy jsem se upřímně zasmála. Takže o každém.
O každém jednom dni, kdy jsem byla šťastná i smutná.
O každém jednom dni, kdy jsem plakala.
Štěstím nebo smutkem.
Povyprávím ti.
O všech těch nocích.
O těch nocích, kdy jsem usínala v JEHO objetí.
O těch filmových nocích strávených na gauči s nejlepší kamarádkou a popcornem v ruce.
O těch party nocích, ze kterých jsme se vraceli až k ránu.
O těch probrečených nocích.
O těch propitých nocích.
O těch prosmátých nocích.
Povím ti.
O každém polibku.
O každém úsměvu.
O každém objetí.
O každém návratu.
Povím ti.
O každé slze.
O každém šrámu na těle i na srdci.
O každé hádce.
O každém odchodu.
Budu ti vyprávět o všech těch momentech.
Momentech.
Kdy jsem byla šťastná.
Kdy jsem se smála.
Kdy jsem tancovala.
Kdy jsem zpívala.
Kdy jsem milovala.
Budu vyprávět o těch momentech, kdy jsem žila.
Jednou to všechno budu vyprávět.
Stejně jako ty.
Ale teď ne.
Teď musím jít.
Teď musím milovat.
Teď musím líbat.
Teď musím objímat.
Teď musím zpívat.
Teď musím tancovat.
Teď se musím smát.
Teď musím ŽÍT.
Teď není čas na vyprávění.
Teď je čas na ŽIVOT.
Já jdu žít.
Pojď žít i ty.
